Autor: Jenda

Tak zase zvoní budík, já se z toho zblázním, většinu dovolené vstáváme dřív, než tomu bylo, když jsme chodili do práce… Tma, ticho, ostatní spokojeně oddychují a my se v tichosti oblíkáme, hážu pyžamko a žabky do včera večer sbaleného báglu, telefonem (který tu používám jen jako budík a baterku 😀 – už žádní zákazníci – to vám je po těch skoro sedmi letech v Telefonice takovej klid :-D) svítím pod postel, posbírám, co popadalo a plížíme se z pokoje… do koupelny – vyčistit zuby (samozřejmě

..město mnoha tváří, které mi i za jeden den přirostlo k srdci… Cesta z Tica bus terminálu do hostelu se zdá být malým dobrodružstvím… Nechce se nám platit za taxi – a přeci nejsme nějaký Béčka a ty necelý dva kiláky zmáknem 😉 Nastudujeme cestu, běháme po terminálu a chytáme wifi 😀 aby se nám načetla mapa do telefonu – trubka se nám zasekla někde v San Salvadoru 😀 Bágl letí na záda (chudák, už je pekelně ušmudlanej – a to byl tak krásnej, novej… ) a vyrážíme napříč do džungle města…

…po třinácti hodinách se probouzím na té miniaturní postýlce (nalepená na zdi 😀 ) vedle roztahující se drahé polovičky – to byla noc – rvali jsme se o deku i prostor … znáte to 😛 Nenávidím společné pokrývky – jen ať si každej hezky prdí pod tu svoji 😀 Jinak se zdá, že moje zažívání se pomalu vrací do normálu – jen, když se postavím, tak cítím křeč – haha asi podtlak, jak v tom bříšku nic není- snídaní – rychlééé! Já si labužím na ne zrovna nejlevnějším, ale výborném panini a ten můj

středa /28. září

Více volných dnů uprostřed týdne, prosím.
Více okamžiků, které chutnají svobodně.
Více minut spolu.

Minulý týden jsme náš scénář psali na vrcholu.
Pozorovali jsme svět s údivem.
A vyhlíželi slunce.

Kam zaměřit kurz, když ……

Zvoní budík – sedím na posteli, vejrám ve tmě, mám pocit, že jsem vůbec nespala, ale cítím se docela fajn, párty vedle v „hostelu FE“ byla asi masakrální – byl turnaj v Beerpongu – vyhnuli jsme se mu a moc dobře jsme věděli proč – je nám jasné, že nikdo z účastněných nebude schopen vstávat ve 2:45 ráno a šplhat se kvůli nějakému „blbému“ východu slunce na nějakej indiánskej nos… Nevím jestli stárneme a nebo prostě máme jiné priority… Každopádně ještě před chvílí se odtamtud linul mega rámus

Tak si konecně sedám a vrhám se do psaní – byl to teď takovej fofr, že nebylo kdy. Drahého jsem odložila do dětského koutku … 😀 máme vedle hostelu intenetovou kavárnu, kde může hrát hry – tak byl štěstím bez sebe, když jsem mu řekla, ať se jde zrelaxovat tam – ty jiskřičky štěstí v dětských očích – však to znáte 😀 Tak mám svůj klídek, rozvalená na posteli a ono to psaní na tabletu taky není to pravý ořechový 🙁 někdy bych s tím třískla – háčky, čárky, opravy – děs … Tímto se i omlouvám

Včera jsme se tomu pití přeci jenom vyhli. Po tubingu jsme si dali spršku a šlofíčka, pak dobrou véču a relax. Jen jsme si s bandou zahráli pár her…. Zajímavé bylo sledovat motající se ostatní – ono to pití už od 11ti od rána není zrovna nejlepší nápad – hlavně, když vás všechny druhý den čeká ranní vstávání a 8mi hodinová cesta… Vsázíme se, kdo to nedá 😀 Ráno v 7 budík, noc byla opět bouřlivá – hromy, blesky – nespalo se nám nejlépe. Prší i ráno, připadám si jako na dětském táboře, když

Ach bože, ty nekonečné párty mě ničí… A když už se jednou rozhodnu, že si dám oddych, tak jedeme na sjíždění řeky na kruhách a první otázka, která ke mně doletí je „Kolik chceš piv?“ …. Ouuu to bude bolet 😀 V horách je kouzelně a popravdě mi je fuk, jestli se bojíte, že mě něco sežralo – tak se přestaňte bát dobrovolně – protože je jasné, že to nebylo poslední zmizení z wifi a telefonního dosahu, pár jich ještě čeká – a je to docela osvobozující pocit 🙂 (když zrovna neškytáte, když na vás

V noci tu byla neuvěřitelná bouřka – a že to pěkně tříská, když jste uprostřed těchto kopců. Ale já mám bouřky ráda ( když jsem pěkně schovaná a v suchu) a když si ještě u postele otevřete okno a koukáte se ven – neexistuje nic tak fascinujícího… Ráno v 8:30 přeskakujeme velké kaluže, abysme se dostali do malého školního autobusu, který dva guatemalci roztlačují z kopce, abysme vůbec nastartovali (čemuž jsme hromadně zasmáli) a hurá přes další kopce za dalším dobrodružstvím. Semuc Champey

Noc byla jedno velký peklo – horko, hluk … Spát se v tom nedalo, tak jsme na sebe ráno mžourali očima, sbalili si batůžky, dali dobrou snídani a vyrazili na cestu… Mile nás překvapilo, že pro nás přijel malý van, sedačky vypadají pohodlně, když si sednete, tak si ani nevyrážíte kolenama zuby a nebojíte se, že si o strop zlomíte vaz při každém hrbolu – dokonce se můžete i mírně postavit. Zdá se, že je tu i klimoška – tak jásáme – samozřejmě ji ale nezapnou 😀 na otázku „Proč?“ odpověď

Od doby, kdy jsem si naposledy domů přinesla živé květy, uplynula docela dlouhá chvíle, a tak jsem to musela napravit. Moje ruka sáhla po těchto růžových poupatech. Zásluhu na tom měl zřejmě fakt, že jsem v onen den vyspávala jako Šípková Růženka, a ….

Na surovoAutizmus a iné.Démon ani nevie, ako mi včera pomohol dostať sa zo zúfalstva.Tým, ako presne triafa do živého, sa prezradí.Dokonale, sofistikovane, odborne, nevynechá žiadny spirituálny odtienok nášho života.Majsterský kúsok! Keď sa nám st…

Raňajky u Dorotky.Londýn si zamilovala.

Námořník aneb Welcome aboard!Už jsem tu jednou psala o mém slovenském idolu minulýho léta.Je zvláštní, jak jde čas…Poprvý jsme se potkali o prázdninách, když jsem se vyskytla na, v Bohnicích velice populární, grilovačce. Konává se na zahradě za ještě…

Jediný, co je stálý, je změnaVšechno je vzhůru nohama.1. Jsem tak znechucená z lidí, který se motaj kolem hudby, že jsem zpívání pověsila na hřebík. Všichni chtěj jenom prachy, nebo aby za ně někdo všechno odmakal. Ale já chtěla opravdu jen zpívat.2. N…

Za trochu srandy šla bych světa krajS oblibou prohlašuju, že je mi vlastně totálně ukradený, co budu dělat, ale chci se u práce smát. Ačkoliv se toto sdělení vždycky odrazí v obličeji příjemce rozpačitou reakcí nebo rovnou argumenty, že do práce chodím…