Archiv autora: Martina Kopecká

Co nás mohou děti naučit o štěstí

Štěstí se děje tehdy, jste-li v harmonii se svým životem, žijete-li s ním v takové harmonii, že vše, co děláte, vám působí radost. Pokud tomu tak je, zjistíte, že meditace vás následuje. Milujete-li svou práci a způsob svého života, jste meditativní. Nic vás nerozptyluje.


Dětský pohled

Jestliže vás něco rozptyluje, ukazuje to jen na to, že vás to ve skutečnosti příliš nezajímá.

Učitel ve škole neustále říká dětem: „Dávejte pozor! Buďte pozorní!“ Děti jsou pozorné, ale svou pozornost věnují něčemu jinému. Venku před školou zpívá z celého svého srdce pták. Dítě věnuje svou pozornost tomuto ptákovi. Nikdo nemůže říci, že nedává pozor, nikdo nemůže tvrdit, že není meditativní, že se nesoustředí — ono se soustředí!

Ve skutečnosti dočista zapomnělo na učitele i na rovnice, které píše na tabuli. Dítě si toho vůbec nevšímá, je ptákem a jeho zpěvem naprosto uneseno. Učitel ale říká: „Dávej pozor! Co děláš? Nenech se rozptylovat!“

Ve skutečnosti učitel rozptyluje dítě. Dítě je pozorné. Děje se to přirozeně. Naslouchá ptačímu zpěvu a je šťastné. Učitel ho vyrušuje, říká mu: „Nedáváš pozor.“ Učitel jednoduše lže! Dítě dávalo pozor. Co má ale dělat, když je pták zajímavější? Učitel tak zajímavý nebyl, rovnice dítě vůbec nepřitahovaly.

Nejsme na Zemi jen proto, aby se z nás stali matematici.

Jsou děti, které pták nebude zajímat. Může zpívat sebesilněji, a přesto tyto děti budou sledovat, co se děje na tabuli. Počty jsou pro takovéto děti. Když dojde na matematiku, ocitnou se v meditaci, v přirozeném meditativním stavu.

Naši pozornost pohltily nepřirozené starosti: peníze, pověst a moc.

Naslouchat ptákům vám nevydělá žádné peníze. Naslouchat ptačímu zpěvu vám neposkytne moc ani slávu. Pozorovat motýla vám nepomůže ekonomicky, politicky ani společensky. Tyto věci nejsou ziskové. Činí vás však šťastnými.

Skutečný člověk má odvahu dělat to, co ho činí šťastným. Jestliže bude chudý, bude chudý. Nestěžuje si na to, nevyvolává to v něm zlobu. Říká:

„Vybral jsem si svou cestu. Vybral jsem si motýly, ptáky a květiny. Nemůžu být bohatý, to je v pořádku! Jsem bohatý, protože jsem šťastný.
Osho: Radost

Read More

A výhercem se stává

Původně jsem chtěla udělat ruční losování a využít na fotky Dominika. Ten si ale odjel do Prahy, užít si možnosti našeho hlavního města (rozuměj nákupy). Ema se na ruční losování moc netvářila, zatím je ráda, že svoji rukou najde pusu a může si ji celou ožužlat. Proto jsem vsadila na techniku a využila random generator, který vylosoval číslo 12. A jelikož se Lenka nezapojila, výhra padla na Danku z třiplusjedna.
Dani, moc gratuluji a poprosím adresu na můj email: martina.kopecka@email.cz
Všem soutěžícím moc děkuji za krásné komentáře.
Prima pátek a celý víkend.

Read More

Jak jsme efektivně vyřešili prostor

pod oknem v jídelně. Stálý čtenář náš koutek jistě dobře zná. Je můj nejzamilovanější a objevuje se tu často v různých obměnách. Mám pocit finálního vítězství, když se mi prostor líbí tak jak je a nenapadají mě další změny. Z jídelny se jde rovnou do ložnice, kde nemáme dveře. A protože je ložnice na východ, celá jídelna se každé slunečné ráno prozáří.

Vlastně to je takový mini obývák, kdy z křesla vidíte i do kuchyně a jste v centru dění.
Objednané kytky už jsou na svém místě. Nejlepší je závěs z nanu-nana, kam se vejdou květináče dva. To je moje vysněná domácnost. Kytky všude kolem nás. Zvlášť, když se na jaro teprve čeká. Jako závěsné rostliny jsem zvolila peperomii a dischidii. Dvě, poměrně nenáročné pokojovky, které snesou i lehký stín.

Obě senecia mají svůj domov v betonových květináčích. Jejich nesporná výhoda je ta, že beton odsaje přebytečnou vodu, takže občasné přelití hravě zvládáme.
Tuhle zelenou doma prostě miluju.

Prima pondělí, moji milí.

Read More

Hodinu po dvanácté. Marocký puf

Znáte to. V online světě se objeví pár fotek, které jsou zaměřeny na konkrétní věc. Těch fotek časem přibývá a z oné věci se stane boom. Vše bílé, vše černé, vše značkové, vše must have. Ona věc je vidět na instagramu, facebooku, blozích. Místo nadšeného shánění, zavírám oči, mobil, notebook a onu věc bojkotuji. S velikou výjimkou kytek, samozřejmě. Taková Pilea mi stále nedá spát. A jak tak přicházejí další boomy, má mysl se otevírá věcem dávno zapomenutým. Věcem, které už jsou přeci out. Takže až nyní uzrál čas na puf. Marocký puf. Marocký bílý puf.

Jako první jsem narazila na shop Nila. Shop je krásný, fotky parádní, ale ceny už tak parádní nejsou. Ale kdo hledá najde a já za příjemný peníz nakoupila dokonalost. Když něco moc chcete, vesmír se spojí, aby vám to přinesl do cesty. No fakt. Přes úplně jiný produkt jsem se dostala na stránky eshopu Sedaci-pytle.cz, mrkla na taburety a bylo vymalováno. Z monitoru na mě zamávala kategorie marocké taburety, kde bílý stál a stal se mého srdce král. Já zamávala na milého a kulišácky mu připomněla blížící se výročí. A že by jako bylo skvělé, pořídit si společný (můj) doplněk k naším křesílkům. Přišel souhlas a já se jala provést objednávku. A teď pozor. Platila jsem kartou, což obchod vidí hned. Většinou mi zboží dorazí do cca tří dnů. A to v případě, že blesk je jejich brácha. Puf mi přišel druhý den! Vyvalila jsem oči navrch hlavy a dopravce div neobjala. Ihned jsem krabici rozcupovala, ozval se jásot a běžela jsem s pufem do jídelny. Nejdřív tedy vyluxovala, aby se pufíček neválel na případném smítku prachu. Byl tak osamocený, že jsem svlékla ratanové křeslo v obýváku a dala pod pufíčka umělou kožešinu. Teď byl spokojený. Pobíhala jsem kolem něj s foťákem, jako když šaman skáče kolem kmenového ohně a zaříkává svým mmmmmm déšť. Moje mmmmmm bylo výrazem spokojenosti.

Po mém radostném nabažení, rozhodla se i Ema, že ho prubne. Za nás dobrý.

Krásné pondělí, moji milí.

Read More

Nový koberec v obýváku

V minulém příspěvku jsem psala o výběru koberce do obýváku. To není jen tak, vybrat si koberec. Obývák je jediné místo kde ho máme, tak musí splnit moře kritérií. Musí být šedý, mít vzor co se mi bude líbit, ideální rozměr, ještě více ideální cenu. Když jsem příspěvek psala, netušila jsem, že za pár hodin ten svůj ideální najdu. Tchibo totiž vyjelo s novou kolekcí. A tam byl!
Loni jsem jeden propásla. Tak trochu podobný. Ale určitě mi ho vyfoukla Marci z blogu nordicpassion. Byl u ní tak krásný, že jsem litovala zaváhání.
Teď jsem nezaváhala. Stačilo milému ukázat fotku a protože byl nadšený (ne tak jako já), bylo rozhodnuto. Chápete, chlap byl nadšený. Z koberce. Fakt se mu líbil.
Když koberec dorazil, vytanula mi vzpomínka. Jako malá jsem musela česat třásně našemu perskému koberci. Jak já to nesnášela. A nedejbože, aby je někdo pošlapal a shrnul! Teď budu česat znova a jednou hřebínek na česání třásní třeba dostane Ema.

Krásné úterý, moji milí.

Read More

Výhodné nákupy nábytku a dekorací

Vzpomínáte si na éru slevových portálů? Vyrostly jako houby po dešti, každý den byla nová nabídka, samozřejmě velmi výhodná. Některé nabídky byly duplicitní a některé s exkluzivitou pro daný portál. Pokud jste neměli v merku všechny portály, leckdy vám zajímavá nabídka mohla uniknout. Tak se (opět jako houby po dešti) vyrojily agregátory. Tam jste nalezli nabídky většiny slevových portálů, pěkně pohromadě. Mohli jste si vyfiltrovat oblast (cestování, krása, zboží) a porovnat cenové nabídky. Nic zajímavé.

Zajímavější je stejný princip, ale v oblasti nábytku a dekorací. Vzít zajímavé eshopy a nabídnout vám kompletní přehled, napříč kategoriemi. A věřte mi, že cena totožného kusu se může lišit i o několik stovek. Tak proč utrácet víc, když nemusíte? Agregátorů je více, ale já chodím na Favi.cz. Už jsem si ho tak zažila, že vím kam kliknout, kde hledat.

Chtěla bych nový koberec do obýváku. Koupit si bílý, huňatý, nebyl úplně ideální nápad. Je z něj totiž šedá sešlapanina a ani vyčištění nepomohlo. Tak si hledám ten svůj ideál. Stáhla jsem si Favi aplikaci, abych mohla brouzdat po produktech i ve chvílích, kdy Ema snídá, svačí, obědvá, svačí, večeří, večeří, večeří, snídá… Nemůžu brouzdat po obchodech, odreagovávám se brouzdáním po produktech. Ty nejhezčí si v aplikaci osrdíčkuji a pokud mi nedají spát, přes notebook si svoje srdcovky zobrazím a koupím. A ten koberec už jsem našla. Viděli jste novou nabídku Tchiba?

Read More

Giveaway: Vyhraj betonovou misku

Láká vás beton? Vyhrajte ho!
Miska, která může sloužit jako dekorace, užitková miska na ovoce, nebo se bude tetelit blahem při osázení sukulenty. Třeba. Výrazný a netradiční solitér na polici, konferenční stolek, do koupelny na voňavá mýdla.

Jak se do soutěže zapojit 

  • Staňte se pravidelným čtenářem blogu (přes tlačítko sledovat v pravém bočním panelu) 
  • Sledujte mě na instagramu 
  • Sledujte mě na facebooku
  • Napište mi komentář s nápadem, co by se vám z betonu líbilo, hodilo. Připojte svůj email, napište mi, kde mě sledujete a svůj nick
  • Držte si palce.

Možná udělám speciální cenu pro sledující na instagramu, co takhle betonový svícen či malý květináč?
Blogerky, budu ráda, když budete soutěž sdílet na svém blogu. S nadšením poznám nové příznivce betonového tvoření. Děkuji.

Výherce vyhlásím poslední únorový den. Držím vám palce!

Read More

Doma s Emou

Každý den stejný, přesto jiný. Život nám organizuje sedm kilo čisté lásky. Nepotřebujeme budík. Spí s námi v posteli. Je nejmenší a má nejvíce místa. Má víc oblečení než já. Půlka je jí už malá. Místo dokonalého makeupu mám dokonalé kruhy pod očima. Krmítko na zahradě a vrabčí hnízdo na hlavě. Chce chovat, když je oběd na stole. Jíme na etapy. Vše je zapomenuto, když se usměje. Miluje pohled na kytky, ach, už teď máme společnou vášeň. Nechce se nosit v Manduce. Aspoň, že jsme nekupovali novou. Přes den moc nespí, ale umí spát skoro celou noc.

Spokojený rodič je tehdy, když je spokojené dítě. Požehnání.

Prima den, moji milí!

Read More

Dárek k narozeninám, které nemám

Nemám tento měsíc. Ani příští. Prostě až v květnu. Ale když jsem (zcela náhodou) zavítala na eshop HM Home, jako první se mi zobrazilo lněné povlečení. Ve slevě!
Jsem teď vlastně matka na rodičovské dovolené, neměla bych utrácet. Ale ze 1790 na 719?

Vybavily se mi momenty, kdy jsem jezdila za kamarádem Tomem do HM Home a žasla nad lněným povlečením a pleteným plédem. Navíc jejich instalace byly dokonale snové (to díky Tomovi), takže rozestlaná postel sváděla k zavrtání se do peřin a obtisknutí řasenky do polštáře. A bude to už 4 roky.
A když si něco moc přejete, tak se to splní. Někdy až za 4 roky.
Tak jsem se vrátila o spoustu let zpátky a vyslovila přání k narozeninám, které mám v květnu, už v lednu. Díky mami!
A co vám budu šeptat, jsem v sedmém nebi, ložnice je krásná a skvěle se nám třem spí.

A to bychom nebyli my, aby nám v ložnici chybělo něco z naší dílny. Bedna u postele slouží jako peřiňák. Vyrobil mi ho milý k Vánocům ze starých šatních skříní. Aloe si tetelí blahem v betonovém květináči. Mimochodem, víc nenáročná kytka snad už není. A naše noční stolky? Jsou to koše na deštníky z HM Home (díky Tome), jen jim stačilo vyrobit vhodnou desku. A jak slouží! Věnec nad postelí je ještě z vánočních dekorací. A večer milému spadl na hlavu. Naštěstí na něm nebyla betonová přízdoba.

Krásné pondělí!

Read More

Výborný mrkvový dort s ořechy

nebo řez.
Záleží jako formu použijete a hotový výrobek upravíte. Já radši tu snadnější, fofr verzi.

A celý postup je úžaně snadný. Potřebovala jsem něco na snídani, tak jsem se pustila do řezů. Díky ořechům je dort chuťově úžasný, já je nasekala fakt na velké kousky, takže mrkváč je pěkně vysoký a nadýchaný, místy krapet drolivý. Příště uberu cukr a přidám víc mrkve.

Recept na hrnkový mrkvový koláč 

Korpus
2 hrnky hnědého cukru
4 vejce
1 hrnek olivového oleje
1 hrnek špaldové mouky
1 hrnek hladké mouky
3 lžičky skořice
Prášek do pečiva
Špetka soli
1 hnek nakrájených vlašských ořechů
3 hrnky jemně nastrouhané mrkve

Poleva
Máslo 100 g
Mascarpone 250 g
Citronová kůra 1 lžička
Moučkový cukr 2 lžíce

Postup
Všechny suché ingredience smíchat v míse. Ve druhé šlehačem napěnit cukr, vajíčka a olivový olej. Přidat smíchanou mouku. Nakonec vmíchat ořechy a mrkev. Hotovo a pečeme. 150 – 180 °C 1 a 1/2 hodiny.

Grémík
Vyšleháme pořádně máslo s mascarpone, přidáme citronovou kůru a cukr. Nanášíme na upečený, zchladlý dort. Skladujeme v lednici.

Dobrou chuť!

Read More

Když jde chlap s košem

a vrátí se s fotem.
Poctivě třídíme odpad a rovnou si k tomu přičtěte malou procházku. Popelnice jsou od nás krapet dál, takže musíte projít kolem rybníku. Nejhezčí to je za časného rána, kdy slunce teprve vstává a do očí vás šimrají první ranní paprsky.
Horší je to v zimě. Když je fakt zima. Stěžovala bych si, ale nemám na co. Co bych taky v lednu chtěla, že. A kdyby byla teplá zima, můžu v létě brblat, že je až moc much.
Takže v mínusech máme, my slečny, zastrčené nosy doma a skrz okenní tabulky vyhlížíme oblevu. A když ten můj milý popadl tašky s plastem, vzal i foťák, abych měla pěkné fotky na blog. No není to od něj milé?

Loučím se s vámi z postele, ze které jsme ještě nevylezly.
Krásný pátek.

Takhle jsme si užívali na Silvestra. Všichni spolu, Ema spokojená u táty.

Read More

Když nemáte peníze

Nedávno jsem četla rozhovor s J. Duškem o penězích. O představě peněz. Když je máte, je to vlastně velmi snadné. Prostě je vyměníte za zboží. Leckdy za zboží, které doopravdy nepotřebujete. Pouze je chcete, třeba proto, že ho má někdo jiný. Ale když je nemáte, otevírá se vám skvělá příležitost. Jednak udělat rozdíl mezí tím co potřebuji, co chci, co by byla zbytečnost. Ale taky mnoho věcí si prostě vyrobit sami. Má neustálá potřeba květináčů nás přivedla na myšlenku zkusit betonový květináč. Pak betonové mísy, betonové šperky. A věřte, že pocit z hotového výrobku je kolikrát lepší než když vám přijde hotový produkt v krabici.

Nebo se mi vždycky líbila skříň s patinou ve francouzském stylu. Ale ty ceny. Tak jsem za 50 Kč! koupila na aukru skříň, společně jsme ji obrousili, natřeli a napatinovali. Hotovo dvacet. A máme z ní fakt radost. Baví mě to vymýšlení jak se vyhnout drahým nákupům a společnými silami si to vyrobit doma. Třeba jako naše konferenční stolky. Návod na konferenční stolky najdete zde

Proto mi článek s J. Duškem přišel vhod, část je tu:

Peníze vznikly tak, že jsem napsal papír, na kterém jsem potvrdil, že vám za něco dlužím třeba kilo zlata. Vy jste tenhle papír vzala, šla do záložny a oni vám za něj dali to kilo zlata. Tím pádem byl ten dluh, který vám vznikl, krytý jasně stanoveným váhovým množstvím konkrétního drahého kovu. Dneska je jakoby krytý jiným dluhem. Je za ním nic. Dluh kryje dluh a takový systém může fungovat jen tehdy, když mu všichni věří. Jakmile v tento systém lidé věřit přestanou a rozkolísává se, začne se sesypávat zevnitř. Přesně toho jsme všichni právě
svědkem, říká se tomu světová finanční krize. Jde o psychickou záležitost. Kdyby to tak bylo, tak člověk nemá motivaci pracovat.

Proč?
Protože přece lidé chodí do práce, aby ty peníze vydělali. To je právě jedna z nejsilnějších domněnek. Jakmile budou chodit do práce, aby vydělali peníze, tak jsou na cestě do pekla. Jakmile děláte něco ABY, tak už neděláte to, co děláte, ale děláte to ABY. Pak už to neděláte proto, že vás to baví, máte to ráda a naplňuje vás to, a peníze, které jsou s tím spojené, jsou jenom ta hra. Když to děláte jen proto, abyste vydělala peníze, tak jste v té známé pohádce o čertovi.
Musíte přece někde bydlet a nějak platit složenky, ne?
Tahle planeta je postavená na tom, že tu všechno je. Člověk se narodí a planeta má pro něj všechno kompletně připravené. Ví to každé zvíře a každý hmyz. Ti nepotřebují peníze -na co? Normálně žijou. To my lidi hrajeme virtuální hru, že si všechno musíme koupit.

Jak podle vás můžou každodenní lidé vypadnout z té hry?
Nemusí z ní vypadnout. Stačí, když si uvědomí, že to není život, ale hra. Stačí si uvědomit, že ve skutečnosti nemůžou nikdy nic vlastnit. Je to jen dohoda mezi lidmi. V okamžiku smrti je to zřejmé. Nic si s sebou nevezmeme. Spousta lidí se trápí kvůli penězům, protože jsou skrze svou osobní důležitost vtaženi do té nemilosrdné hry. Banky by měly být trestané za to, co lidem dělají, jak je uvrhávají do úvěrů a hypoték, zatajují jim body ze smluv.
Celý článek: http://www.suenee.cz/jaroslav-dusek-falesne-domenky/

Tak se bavte, je to jen hra.

Read More

Jsem poslední

Je tu nový rok a leckdo (i já) uklízí vánoční dekorace a možná už přemýšlí dokonce nad jarem. Jako poslední přidávám vánoční fotky, od nás z podhůří Brd. Jaké byly? Předpřipravené, hlavně co se cukroví týče. Napečeno v listopadu a schováno do mrazáku. Jediná nevýhoda takového postupu je, že vám značně ubude místo na vše ostatní. Ze tří šuplíků jsem dva zabrala. A do jednoho pečivo, zeleninu a maso na týden nenacpete. Ale nehladověli jsme, já třeba chodila na zmrzlé cukroví. Plněné ořechy jsem do 24. prosince snědla všechny.
Na štědrovečerním stole přistály řízky kuřecí, vepřové a kapr taky nechyběl. A mísa salátu.
Je to každý rok stejné.
“Letos udělej salátu míň, vždyť se nesní.”
“Tak jo.”
Každý rok ho dělám do největší mísy co se u nás najde. Větší je jen vana. Každý rok se sní. Ale ten dialog je prostě naše tradice.

Vánoce byly prostě v pohodě. I s tím malým pišišvorem, který je navýsost hodný. Jediný rozdíl je v dárcích a stromečku. Jinak si takovou pohodu děláme pořád, jsme spolu pořád. A naše vánoční výjimečnost je Anděl Páně a Pelíšky, které prostě o Vánocích musí být. Teď v lednu už Vánoce nechávám mizet a těším se na jaro, jako blázen, který se v srpnu těší na Vánoce. Plánuji co nového vysadím do zahrady, čím si osázím truhlíky na oknech. Všechny muškáty vzal mráz do květinového nebe, mám je totiž na oknech ještě teď. Žádnou bilanci nového a starého roku nečekejte. Silvestr je u mě jen chlebíčkový den a den plného pupku.

Přejeme vám s Emou krásnou středu.

Read More