Batoh nebo kabelku..
.. mnou ušitou můžete ode dneška darovat i ve formě dárkového poukazu.Nápad byl v mé hlavě už dlouho, taky jsem už dlouho měla v plánu zkombinovat látku, šití a papír.
Přečtěte si víceAutor: lochta
Pro blogerku
Většina batohů, které v posledních týdnech šiju, vzniká v utajení. Přejete si je pod stromeček pro své dcery a ženy. Nebo i pro sebe: vybíráte si látku, koženku, kapsy, typ, ale výsledek posílám manželovi a vám bude odtajněn až pod stromečkem.A tak mus…
Přečtěte si víceSedm
V říjnu se u nás s oslavami roztrhl pytel, koncem měsíce jsme slavili s Klárkou. Má ráda lego, dospělácké omalovánky (nejlépe fixkami), svíčkovou omáčku a langoše. Zbožňuje kolo, brusle, výlety – ale jen za předpokladu, že jde s námi některá z kamará…
Přečtěte si víceSára roční
Co den, to pokrok. Umí všechno, co je pro třetirozenou podstatné:Přihlásit se (velmi hlasitě) o jídlo, když kdokoli cokoli k jídlu má.Pokud ani tak není vyslyšena (tři hladové děti nemůžou být obslouženy všechny hned), umí si najít jídlo sama – v tašce…
Přečtěte si vícePodzimní výletování
Ani já ani muž odtud nepocházíme. Přistěhovali jsme se sem v podstatě náhodou, na začátku všeho byla zmínka kamarádů o domě, který už dlouho nikdo nechce koupit. A nebyli bychom to asi my, kdybychom ho nakonec nekoupili..
Dostupnost do Brna (pro nás kvůli práci dost klíčová) je skvělá, město je více než baby-friendly a okolí nádherné. Některá místa nás nutí se vracet i vícekrát do roka. Na Veselském Chlumu jsme byli letos na jaře. Když ale minulý víkend předpověď počasí slibovala výjimečný den, jeli jsme zas. Výhledy do barevného kraje, nadšení kamarádi, kteří za námi přijeli až z rodného (a rovného) Poodří, k obědu domácí hamburgery s luxusním výhledem. Svátek měly všechny Terezy, a tak jsme Terezce na Chlumu předali draka. Jen ten vítr zrovna ten den vůbec nefoukl, takže ani Drak, který létá, nelétal. Nevadilo to, vyřádili se všichni, včetně dospělých. Nejmenší holky jsme trochu unavili, Sára proto musela na chvíli za krk a o kočárové svezení byla bitka. Lomnice – Štěpánovice: 7,6 km
——————————————————
Pořád je ale v okolí spousta míst k objevování – v Boskovicích jsem byla tuto sobotu poprvé. Klárka si kousek odtud zaběhla svůj první orientační běh, kde už byla schopna sama se zorientovat v mapě. Prošli jsme poprázdninově opuštěné boskovické Westernové městečko a začínali proklínat výsledky voleb. Holky měly z našich řečí hlavy celé pomotané, museli jsme jim chvíli vysvětlovat, že i když nebude lépe tak, jak někdo slibuje, dále můžeme bydlet tam, kde bydlíme, a chodit do školky a do školy. Nezdá se to, ale téměř sedmileté dítě si v hlavě spojí ledacos..
Historie Boskovic je bohatá a současnost si jí cení. A opravuje. Zámek jsme okoukli jen zpovzdálí, zato v krásném zámeckém parku s opravenou jízdárnou a skleníkem jsme byli skoro do setmění. A to nové (nebo zrekonstruované?) letní kino! Hrad už měl nejspíš po turistické sezóně, navíc jsme k němu dorazili skoro za tmy. A protože my prostě nemůžeme jít zpět do města tou stejnou cestou, zažil náš kočár další terénní jízdu kolem staré bašty a židovského hřbitova. A kdybychom tam nepotkali dost strašidelně vypadajícího šourajícího se černého pána kousek od hřbitova, který nám určitě odčaroval náš poslední ze tří dudlíků (dva jsme ztratili den předtím), možná bychom nikdy neobjevili celý hlasový rozsah naší Sáry.
Cesta autem zpět bez dudlíku byla opravdu výživná. Skoro stejně jako návštěva boskovické kavárny se dvěma zrovna ne úplně dobře naladěnými dětmi, které v tu chvíli nejspíš zapomněly na všechna pravidla slušného společenského chování.
Když nad tím teď tak přemýšlím, Boskovice na mě asi zapůsobily hodně – dokázaly totiž přebít všechny negativní pocity toho dne. Volbami počínaje, trapasy v kavárně a dudlíkem konče. Pěkné to tam mají..
Podzimní věnec..
… je na světě.
Spolykal hódně listů (tak čtyřikrát více než jsem si myslela) a vyžádal si dost tlustý drátek. I tak bylo těžké z něj udělat kruh – čerstvé listy jsou vážně dost těžké.
Takže jste měly v komentářích z minulého týdne všechny pravdu. Moc vám všem díky, kdybyste mi neporadily, možná by mě komplikace odradily.
Je malý a protože se nám nepodařilo najít všechny listy stejně veliké i kapku šišoidní. Polovina je z listů napůl vysušených, protože nám (mi) prostě všechno tak nějak déle trvá. Ale líbí se mi, moc.
A já už se těším, jak bude vypadat za pár dnů až seschnou i žluté, červené a zelené listy. (A trochu se bojím, aby pak nebyl celý hnědý)
Taky už se těším, až bude viset na dveřích – zatím tam nemáme háček. Snad to stihneme ještě během podzimu 🙂
A teď už hurá ven – u nás se právě rozpouští nízká oblačnost. A vezmu to přes volební místnost..
Přečtěte si víceRelaxační dopoledne aneb nové látky
Občas se pozastavím sama nad sebou a divím se. Na dnešní dopoledne jsem si naplánovala nicnedělání, lenošení, maximálně pár odpovědí na maily.
Asi už ale neumím odpočívat (což mě samotnou dost překvapuje).
Nakonec to totiž dopadlo tak, že jsem začala fotit včera vytvořený podzimní věnec – zítra vložím, slibuju. Byla jsem zvědavá a fotky nahrála do počítače. Přitom jsem zjistila, že ještě nemám stažené fotky pár nových látek. Když jsem je chtěla nahrát na Fler, zděsila jsem se, jak moc dlouho jsem tam látky neaktualizovala.
A bylo to.
Spoustu látek, kterých už mám jen odstřižky, vyšoupnout pryč. Projít skříň s látkami – a přitom samozřejmě objevit spoustu látek, které jsem v mezičasech nestíhala fotit ani nahrávat. Takže fotit a nahrávat.
A je poledne. Sára se budí a já mám po relaxačním dopoledni.
Máte to taky tak nebo jsem divná jen já?
—–
Každopádně: aktualizace látek je dokončena, můžete směle vybírat a plánovat si své kabelky a batohy. Jen možná plánujte rychle, nějak se mi můj diář (který pořád mimochodem nemám) plní a možná letos poprvé budu muset sáhnout k Vánočnímu deadlinu. No uvidíme…
Přečtěte si víceListy
Zbylo nám pár listů z Klárčina víkendového domácího úkolu, a tak jsme vymysleli princezně šaty. Možná by bylo lepší listy nejdříve vylisovat, takhle bez vylisování jsou ale šaty pěkně trojrozměrné. A každý den jiné, podle aktuální vysušenosti listů. Je potřeba lepit listy čtverečky z oboustranné pásky – lepidlo je neudrží.
A pokud taky tuhle barevnou nádheru venku prostě nemůžete nechat, mám pro vás pár tipů z Pinterestu:
S nejmenšími jde vyrobit obrázky úplně jednoduché..
S většími dětmi o něco složitější..
S listů si taky můžete vyrobit krásný kalíšek na svíčku, závěsnou dekoraci nebo je drobounce pomalovat bílým fixem..
My s holkama máme ještě v plánu vyrobit věnec na dveře. Bude potřeba hódně listů, které jeden za druhým navlečeme na provázek nebo na drátek, ten pak vytvarujeme do kruhu. Toť moje představa. Pokud bude reálná a realizovaná :), pochlubím se po víkendu.
Krásné tereziánské léto vám všem..
Přečtěte si víceKlokočůvky
Stojí nás to někdy dost nervů sbalit nás pět a přežít tříhodinovou cestu na druhý konec Moravy. A pak to všechno vybalit, to je snad ještě horší.
Přečtěte si víceNová kolekce, nová kabelka
Když odcházím od stroje, vyskládám ušité věci pěkně vedle sebe a pár dnů si je nechám někde na očích.
Přečtěte si víceHáčkovaný bavlněný košík – návod
Díky Bambulkám ELPopo, které jsem potkala na Vlasenickém tvoření, a jejich bavlněným přízím, kterým jsem opět neodolala, jsem se konečně naučila uháčkovat pevný košík.
Přečtěte si víceSára jedenáctiměsíční
Začíná nám pomalu rozumět, a to je pro mě vždycky velký předěl. Mám konečně tendenci na ní víc mluvit, možná až moc, znáte mě.. Když povídám, upřeně mi hledí na rty a snaží se zvuk napodobit. V dělání různých ksichtíků je přeborník, náš smích ji povzbu…
Přečtěte si vícePálava
Náš páteční výlet za babím létem na Pálavu.
Přečtěte si vícePřeklápěcí
Ušitá na zakázku i s ladícím miniorganizérem.
Přečtěte si víceKolmo přes Vysočinu
Anebo něco pro zahřátí v letošním nebaboletním září.
Plním resty a zpracovávám letní fotky. Dnes o tom, jak jsme po letech rekonstrukčního odpočinku v boudičce oprášili (doslova) vozík za kolo.
(Příště už něco aktuálního, fakt..)
Holky byly první srpnový týden u babičky na Pelhřimovsku a my si pro ně s mužem a Sárou ve vozíku na kolech dojeli. Cesta to byla úžasná, s jedním přespáním ve stanu na břehu řeky Oslavy. Sára si odbyla své první stanování a trumfla tak svým věkem obě dvě starší holky. Ve vozíku byla neskutečná – vykládala, spala, hrála si s hračkami. Nespokojeně se hlásila jen v časech jídla. Nemá to to dítě po mě?
Trasu vymyslel muž skvělou – silnice třetí třídy s minimálním provozem. Páteční mírně nudnou krajinu polí začínající kousek nad Tišnovem vystřídalo krásné údolí Oslavy a hned potom nádherné Třebíčsko se skalnatými borovicovými ostrůvky rozesetými v krajině.
V Třebíči nejlepší frapé, jaké jsem kdy měla, v jedné z nejkrásnějších cukráren, ve kterých jsem kdy byla. V kavárně a cukrárně Pod lampou na okraji třebíčské Židovské čtvrti mají břečťanem obrostlý vnitřní dvorek s výhledem do vnitrobloku židovských domů a úžasně vybavenou přebalovací místnost. A to s malým dítětem člověk ocení.
Muž si myslel, že mě šlehanou studenou kávou a zákuskem uplatí a vydržím pak až do oběda. Uznávám, že většina lidí by do oběda vydržela, já ne. Krize na třicátém kilometru, já v polorozpadu ležela ve stinném lese a před námi dalších šedesát kilometrů.
Spravila to ale houska obložená rajčaty a mozarellou – znám se a bez svačinek nevytáhnu paty z domu. S plným žaludkem mě ten den dokonce nerozhodilo ani mužovo věčné frflání na mou pomalou jízdu z kopce. Celkově se ukázalo jako zajímavé jet na dvoudenní výlet bez dětí (nebo teda s jedním téměř bezzásahovým dítětem). Člověk přestane řešit dětské spory a začne řešit dospělácké spory – asi abychom nevyšli ze cviku 🙂
Tři dny jsme pak u babičky a prababičky zůstali a na cyklovýlety krom jednoho dne vyráželi i s holkama. Klárka na kole, Terezka se Sárou ve vozíku (máme dvoumístný). Museli jsme samozřejmě naslibovat bazény a nanuky a zámky a muzeum hraček (Kamenice nad Lipou), aby Klárka vůbec na kolo nasedla, ale když už jela, vypadala spokojeně.
rom teda těch „blbých kopců, které nejsou vůbec k ničemu“. A že jich na Vysočině je 🙂
K
Přečtěte si víceSára desetiměsíční
Září mě semlelo víc než jsem čekala. Je toho spousta nového. Nový režim, nové ranní a odpolední kolečko dům – škola – školka – dům (běžet do kopce a ještě k tomu nutit čtyřletou Terezku je někdy o nervy), nové ranní vstávání (v 6!!), nové povinnosti (chystání svačiny – taky už jsem s ní jednou běžela až o první přestávce). Nejvíc jsem se bála domácích úkolů, a ty jsou zatím paradoxně nejvíc v pohodě. Večer padám a jsem schopná jen čučet do zdi. Ale to se zajede, zvykneme si..
Mám proto resty co se týká odpovědí na komentáře (omlouvám se, moc si každého vážím, jen prostě nestíhám), příspěvků na facebook i sem na blog (a to jich mám tolik v hlavě), hrnutí výrobků na Fler (mám nafoceno, ale ne a ne najít čas na ten finiš). Taky některé prázdninové fotky čekají ve frontě na zpracování, promazání, zařazení. Prodlužuju dobu objednávek za čtrnácti dnů na tři týdny, přemlouvám Sáru k delšímu dopolednímu spaní.
Zatím naštěstí hladina stresu nestoupla natolik, abych si všechny ty nové věci nestíhala užívat. Prohlíželi jste si třeba někdy současné dětské učebnice? Já jsem u vytržení, nejradši bych všechny ty úkoly plnila sama…
…..
Sára je už holka šikovná, za ty tři týdny, které uplynuly od jejích desetiměsíčních narozenin, už toho zase umí o dost víc.
Ale co už, dokumentace je důležitá, takže co to naše prtě umělo 24. srpna:
Začátkem srpna se během pár dnů přestala plazit a začala lézt po všech čtyřech. Hned pak si sedla a začala tak daleko podrobněji zkoumat všechno, co potká. Na břiše to šlo přece jen o dost hůř. Smůla pro nás, že i všechny věci do pusy se v sedě rvou o dost lépe (a rychleji). Už ale dobře ví, že se ni za to zlobíme, a tak hned jak se na ni začneme vrhat, otevírá pusu a plive ožužlanou věc ven.
Objevila svůj jazyk, což je někdy dost vtipné. Vydrží ho vyplazovat pěknou chvíli. Paci, paci, pacičky pořád neumí, za to skvěle napodobuje intonaci některých slov. Holky mi často běží říct, že už řekla nějaké slovo, tak moc důvěryhodně to zní.
Když se jí něco nelíbí, umí se pořádně ozvat. A vzteknout. Má obdivuhodný metabolismus. Jí všechno a nejraději pořád, bohužel i v noci – v úctyhodném množství. Nikdo by to do její žížalí postavy ale neřekl. Jen prát ty plínky je trochu alchymie..
Nejoblíbenější hračka ve spodním patře domu (kterou si kdekoli schovanou najde a přinese): špunt od vany. V horním patře: kovové komponenty ke kabelkám 🙂
Zbožňuje Klárku a Terezku. A ony ji. (Dokud jim nevybrakuje domeček pro panenky.)
Deka
Tak mám po roce konečně došito 🙂
Když já něco nedodělám hned, trvá mi to pak většinou dlouho. U téhle deky z kolekce látek Storybook mi loni v létě navíc zavazelo těhotné břicho, pak se mi zase zdála moc světlá a přeslazeně pastelová.
V zimě jsem měla tendenci podšít ji ze spodní strany tmavší látkou, právě včas mi ale došlo, že na tmavých látkách je vidět každé smítko. Objednala jsem proto nakonec nejjemnější minky v krémové barvě. Vatelín jsem úplně vynechala a pokud ještě nějakou deku někdy ušiju, bude znovu podšitá minky. Je to totiž „jednotka hebkosti“ a deka je opravdu přikrývací dekou a ne tak trochu nepoddajným přehozem jako v případě bavlny a vatelínu.
Dalších pár měsíců mi pak ještě trvalo než jsem vymyslela, čím tedy deku oživit, když ne tmavší spodní stranou. Vyhrály to proužky a i když bych dnes už kolekci nakombinovala s jinými než znovu pastelovými látkami, jsem s výsledkem moc spokojená.
Co se vleče, neuteče. Jen si to pořád opakovat..
Školačka
Klárka dneska poprvé v 1.A.
Těšení se na učení, čtení, psaní, úkoly..
Hrůza z nové paní učitelky, z nových dětí…
Výsledek? Mamí, a proč nemůžeme jít do školy už dneska odpoledne?
Jinak ale dospat jsem ráno nemohla spíš já. Kdo mi to kdysi říkal, že si všechny zážitky prožiju znovu a intezivněji se svými dětmi?
Jestli ale budu takhle naměkko u všech událostí a krát tři holky, mám se na co těšit 🙂
Přečtěte si více