Autor: Danka

Bertík začal chodit do Aikido. Vybral tatínek. Adam mluvil o Judo a já jsem navrhovala tanečky 😉 Obávám se ale, že to by Bertíka stejně nebavilo a tady je nadšený …

… hopsá, skáče, naučil se pořádné kotrmelec – zatím ten dopředu …

… tady dělá kliky ???? …

… tady taky, tentokrát navíc, bavil se ????…

… ale kliky navíc nepomohly, bavil se vesele dál ????…

… už byl čtyřikrát a jeho radost neznala mezí. Těšil se kdy zase půjdeme do tělocvičny na aikkido. Nevím co se při posledním cvičení stalo, v průběhu i na fotkách vypadá až do konce spokojeně, ale v šatně mi řekl, že už tam nechce chodit ????. Doufám, že to byla jenom únava, protože mě se tam líbí moc. Vedou to dva starší pánové, ještě stará škola, nic nepřiměřeného. Každý padá a dělá co umí. Když to nejde, trpělivě ukážou a pomůžou jak na to. Dneska odpoledne jdeme zase 😉 …

… všem přeji hezký den …

Danka

vím, mám teď trochu monotónní příspěvky, ale ono to jinak nejde. Nevyfotit tuhle nádheru u Hlučínského jezera nešlo …

… přeji krásnou neděli a vlastně celý říjen ????…

Danka 

konečně jsme se dočkali sluníčka a babího léta i tady u nás. Včera odpoledne jsme zajeli na Žermanickou přehradu …

… bylo tam krásně podzimně, i když to chvílemi vypadalo jako v létě. I tráva bzučela jakoby nebyl podzim …

… při zpáteční cestě jsme nevynechali restauraci Na Zaguří. Bertík chtěl jít na kafe ???? a pak nás ukecal, že vlastně chtěl tu paštiku, co jsem měla s Adamem minule. Je tak skvělá, že mě ani nemusel dlouho přemlouvat ???? …

… jojo, kafíčko bylo taky …

… přeji krásnou sobotu …

Danka

celý den jsem s sebou tahala foťák, abych k večeru pořídila pár snímků – z celkem 20 je použitelných těchto 6. Nemůžu říct, že za to může fotograf (tedy já), světlo – po pochmurném dni bylo celkem hezké, podzimní, měkké – nebo focený objekt – Zámek Zábřeh. Řekla bych, že za to mohla hustá atmosféra ???? …

… a ta vznikla nějak takto: šli jsme s Bertíkem do tělocvičny přihlásit ho do sportu (o tom se rozepíšu někdy jindy). Měli jsme být za pět minut čtyři na určeném místě – byli jsme tam na minutu přesně, málokdy chodím pozdě. S tatínkem, se kterým jsme tam měli sraz je to jinak. Chodívá pozdě – někdy z pracovního vytížení, někdy kvůli provozu na cestách a někdy kvůli sebe samému, ale POZDĚ! Tentokrát tam byl včas (protože mu na tom záleželo ????). Můj jediný prohřešek bylo to, že jsem neslyšela vyzvánějící telefon ????. No neslyšela. Spíše jsem vyhlížela auto … abych to shrnula. Pánové v tělocvičně byli v pohodě, pětiminutové zpoždění se rozplynulo, Bertík byl v tělocvičně nadšený, já jsem se zapovídala s paní, která tam doprovázela svého vnuka, tatínek taky vypadal v pohodě (usadil se v tělocvičně – daleko ode mne) a tím to mohlo skončit, ale neskončilo. S touto náladou z „pozdního“ příchodu jsme se přesunuli na Slavnosti piva do Zámku, kde jsem chtěla hlavně já. K naší náladě nepřidaly ani další okolnosti. Byla děsná zima, vlezlo, hodně lidí na malém prostoru, program, který stál za to zrovna skončil … v takovéto atmosféře se špatně fotí, špatně se vychutnává škvarková pomazánka, špatně se odolává otázkám typu: „proč tady vlastně jsi/ jsme?“ špatně se vysvětluje dítěti, proč nepůjde na pouťovou atrakci, která bliká a řve …

… tady jsem měla radost, že jsem se dostala do prostor, ve kterých jsem nebyla, nikdo tam nebyl a mohla jsem fotit. Fotila jsem, ale fotky jsou máznuté …

… a proč tam chci chodit? K Zámku mám vztah. Mám ho ráda, žiju s ním celý život. Jsem ráda, že doslova vstal z popela a konají se tam Slavnosti Piva, na které chodím kvůli škvarkové pomazánce. Vloni jsem o něm psala více, odkaz tady. Je to jediná událost nejblíže k našemu domovu, na kterou nemusím městskou dopravou. Hned vedle zámku bydlí rodiče – prostě jsem tam vyrostla!!! tak proto tam chci. Bertík byl na skákacím žralokovi, s tatínkem na autodromu a já jsem si říkala, jak to udělat, abych mohla být na těchto akcích v pohodě a nemusela tam být sama, jestli tohle „zpestření“ přitahuju, nebo jsem tak komplikovaná osoba – nad tím přemýšlím už od srpna …

… snad jsem vám tímto brbláním nezkazila den. Mě to vykecání/ vypsání pomáhá ????. Vzhůru do dalších krásných dnů! …

Danka 

Bertík se blíží do věku, kdy mu začnou vypadávat mléčné zoubky. Netušila jsem, že se na tuto událost prodávají krabičky a zrovna minulý týden jsem na jednu takovou plechovou krásku narazila. Řekla jsem, ale sama sobě, že to asi potřebovat nebudeme, kluci ji taky neměli a naše generace už vůbec ne, nebo ji pořídíme až to bude potřeba …

… aniž bych se o tom komukoliv zmínila, včera jednu krásnou dřevěnou Bertík dostal od tatínka ????. Bertík sice nechápe na co ji má. Nechápe ani, že mu vypadnou a narostou nové zoubky, ale to nevadí! Jsme připraveni! …

… mějte hezký den ????…

Danka 

cestou ze školky jsem utrhla větvičku s nádechem podzimu …

… nutně jsem potřebovala něco do vázy …

… mějte krásný den i celý týden …

Danka